Operace 740
Světla dovezena speciálně přes Velkou louži, karosérie nově lakována, za zmínku stojí modrý interiér.
Už v dětství se mi ta svérázná hranatá auta hodně líbila, hlavně model 740. Moc jich v tehdejším Československu k vidění nebylo, o to větší zážitek byl je potkat. Navíc mi nesmazatelně v paměti zůstala věta táty někdy z roku 1985, když mi ukazoval před švédskou ambasádou jeden pěkný kousek se slovy, že takové auto si nikdy nepořídíme.
Jak běžel čas, dostal jsem se k jedné, která tak dlouho stála pod stromem, až na ní spadl...
Vůz jsem koupil od pána z Prahy za 5000 Kč, resp. Vyměnil za sadu obutých kol na V70 II a přísahu, že vůz nesešrotuji.
Po dlouhé době, kdy vůz polehával bez pohybu na LDN a po mnohačetných poraněních, které byly způsobeny pádem stromu na předek, byl vůz ve víc než hrozném stavu. Pomačkaná kapota, zmuchlané blatníky, hrozná kola, zatuchlý vnitřek.
Ale ta slova, že takový vůz nikdy mít nebudeme, mě najust poháněla vpřed. Resuscitace pacienta začala. Od interny až po plastiku - vůz se kompletně odstrojil, kapota se vyklepala, blatníky se vyměnily, holá karosérie šla do komplet do laku. Volvík pak postupně dostával haldu nových a nesmírně důležitých věcí – kompletní servis, USA přední světla, zadní světla, kola Hydra, renovaci modrého interiéru a další a další.
Teď je radost na něj pohledět, vypadá jako nový a jízda v něm je požitek. Jen musí ještě trošku zestárnout, aby se z něj stal veterán.